Články

Kdy si mladší Magda prvně uvědomila, že nejspíš spadne do světa bojových sportů?

Hned na prvním tréninku MMA. Naprosto mě tenhle sport nadchl a s postupujícím časem to neopadlo, naopak jsem objevovala další věci, které mně to přináší.

Na počátku se mně na MMA líbila komplexnost, spousta technik, které se můžete učit, a to, že jsem si tam sáhla na dno fyzických a občas i psychických sil tak, jak v jiném sportu nikdy. No, a pak stejně zjistíte, že to dno je vlastně mnohem mnohem dál, než si myslíte. Takže posouvání vlastních hranic může být velký bonus tohoto sportu.

Mluvíš o hranicích. Aktuálně je ti 32 let, což bych řekl, že by se u aktivního sportovce dalo brát jako mnohem víc než u běžného smrtelníka. Myslíš, že ještě nějaké svoje hranice překonáš a posuneš je zase trošku dál? Mimochodem, když jsem u toho věku, kdo by vyhrál ve fightu, kdyby se utkala dvaatřicetiletá Magda a Magda o deset let mladší? 

Dvaatřicetiletá Magda by s o deset let mladší dvaadvacetiletou Magdou vytřela podlahu. Před deseti lety jsem s MMA začínala, byla jsem rozhodně urputnější či dravější, ale technická vyspělost mého staršího já je na mnohem vyšší úrovni. Sílu a kondičku moc porovnat neumím, ale nemyslím si, že bych na tom byla hůř než dříve, spíš naopak.

No a hranice je stále kam posouvat, stačí si je možná jen správně vytyčit. Mám před sebou jeden takový hodně dlouhodobý a dost škodolibý cíl. Už teď občas cvičím s kluky, kteří by teoreticky mohli být mými syny. Tak jsem si vytyčila, že bych chtěla být schopná trénovat MMA či grappling v době, kdy bych mohla být jejich babička. Úplně si to představuji, jak se tak za 20 let někam vetřu na začátečnický trénink, na jiném než začátečnickém tréninku by se mně to asi nepovedlo, vyhlédnu si na sparing nějakého mladého kluka, upáčím ho nebo uškrtím a pak mu oznámím, že jsem tak stará, že bych mohla být teoreticky i jeho babička 

To je zajímavý cíl.  Součástí MMA jsou často různé “osobní vyřizovačky” na vážení a v médiích, což mně osobně přijde spíš trapné. Jak jsi na tom ty? Vím, že se chováš slušně, ale zažila jsi někdy, že si vůči tobě soupeřka neodpustila nějaká gesta, silná slova atd?

Osobně tento druh jednání, tedy trash talk apod., nemám ráda, žádná soupeřka to na mě zatím nezkoušela. Rozlišovala bych to od situace, když před zápasem máme mezi sebou se soupeřkou řekněme zdravé soutěžní rivalství. Přece jen se za chvíli budeme mlátit v kleci, tak by bylo trochu falešné se před zápasem tvářit jako kamarádky. Přesto objetí se soupeřkou po skončení zápasu je autentické. I když se může zdát zvláštní objímání v duchu “to jsme si to ale hezky daly do držky”, v tu chvíli jsme si se soupeřkou prožily společný fyzicky a psychicky náročný čas v kleci, je to i o respektu k té druhé a trochu i o úlevě, že už je to za námi.

Když se vrátím k původnímu trash talku, různým “vyřizovačkách” apod., to také často končí po zápase objetím a něčím v duchu “kámo, naštval jsi mě, ale teď už jsme dobrý”. Často může být trash talk součástí mediální přetvářky, snahy upoutat na sebe pozornost. Dle mého názoru by měli zápasníci a zápasnice spíš předem víc vážit svých slov a promýšlet svá jednání. To, že se na závěr obejmou, přece nic nemění na jejich původním přehnaném chování, pro mě je to spíš ukázkou proměnlivosti, prchlivosti a nízké váhy jejich slov a činů. Nedává to dobrý příklad.

Řekl bych, že jsi celkem člověk se sociálním cítěním. Dělala jsi v neziskovkách, které pomáhaly lidem, zároveň jsi veganka. Na první pohled by se to s tvým “mlácením v kleci” mohlo zdát protichůdné. Co nám k tomu řekneš ty? 

Jednoduše jen to, že druh sportu, kterému se člověk věnuje, se sociálním cítěním či empatií nijak nesouvisí, a tudíž to nejde ani proti sobě. S těmito rysy nesouvisí žádné sporty ani ty týmové. Sporty si volíme z různých důvodů, protože nám jdou, baví nás nebo protože trénujeme s kamarády. Nevybírám si sport, protože jsem či nejsem empatická.  

Chápu, že jsou bojové sporty dávány do kontextu s agresí. Avšak vnímám jejich vliv v tomto kontextu naopak velice pozitivně. Já se díky bojovým sportům naučila se svou agresí velmi dobře pracovat. Když to trochu zjednoduším, hodné holčičky, co nikdy nezlobí, neperou se, nevztekají se a jsou pořád milé a hodné, no a všem pomáhají, budou mít, i když se to tak na první pohled nezdá, právě s vlastní agresí problém. Potlačují významnou emoci, což není dobře a negativně se to projeví jinde.

Když už boříme mýty, tak jsem si vzpomněl na hlášku Pavla Salčáka ze Síly soucitu, který řekl, že se soupeře snaží přechytračit, nachytat ho na nějaké chybě. MMA se může pro laika zdát jako řežba bez přemýšlení, ale asi to tak není, že?

Přesně tak, ve většině případů není MMA zápas jen štípaná bez přemýšlení. Samozřejmě záleží s jakou taktikou a jaké typy zápasníků do klece vlezou. S tím, jak se MMA vyvíjí a profesionalizuje, tak aspekty jako předzápasové nastudování soupeře, taktika a mnoho dalšího hraje v přípravě čím dál větší roli, vše je dnes mnohem komplexnější. 

Jedna věc, o které se obecně moc nemluví a která podle mě do určité míry celkem omezuje ženy v profesionálních sportech, je menstruace. Když vidím, jak špatně bývá v tomto cyklu spoustě mých kamarádek, tak si nedovedu představit, jak to jde skloubit s nějakým náročným sportem. Jak to máš ty?

Jedna věc je trénování během menstruace a druhá je tzv. dělání váhy před zápasem během menstruace a před ní. To druhé je velice nepříjemné. K samotnému trénování, je samozřejmé, že když vás bolí podbřišek či máte jiné nepříjemné projevy menstruace, tak se vám na trénink moc nechce. U mě osobně to často funguje tak, že v přípravě na zápas, kdy mám zvýšenou intenzitu tréninků a jsem v závěru na dietě, mně menstruace slábne a i doprovodné projevy jsou méně znatelné. Takže se to lépe snáší, ovšem často se (nejen) zápasnicím stává, že jim menstruace kvůli dietě a zátěži vynechá a mnoho měsíců jí vůbec nemají. Což samozřejmě není dobrý signál.

Bere se v tomto ohledu nějak ohled na ženský ve sportu? Pokud ne, měl by se podle tebe brát?Nemyslím si, že by se měl nějak generálně brát ohled na ženy ve sportu kvůli menstruaci. Prostě stačí z toho nedělat nějakou nečistou věc, o které se nemluví, a být k sobě celkově ohleduplnější. A je jedno, jestli např. jako trenér beru ohledy na sportovkyni, protože má menstruaci, anebo na sportovce, protože ho zrovna chytla migréna nebo má náročné období.

Jsi veganka. Když se pokusíš podívat co nejvíce objektivně a kriticky na svoje stravování, myslíš, že tě rostlinná strava omezuje ve sportu? Nebyla bys na konvenční stravě silnější?

Když se pokusím odpovědět co nejobjektivněji, člověk může jíst zdravě jak na veganské, tak i vegetariánské stravě či tzv. konvenční stravě. A to v jakékoliv fázi svého života, tedy i při zvýšené zátěži jakou je profesionální sport.  Výkon ať už ve formě síly nebo třeba vytrvalosti je výslednicí toho, jaké má člověk předpoklady a jak s nimi zachází, tedy jak trénuje, jak se stravuje, jak regeneruje a v jakém je psychickém stavu. Strava je jen jednou částí, není zde žádné rovnítko typu: když budeš jíst maso, budeš silný. Rozhodně je strava důležitá, je podstatné, kdy a kolik toho sníte, a jaký je podíl bílkovin, tuků a sacharidů, no a zda jsou z kvalitních zdrojů. A kvalitní rostlinné zdroje existují na všechny složky stravy. V prvních pár měsíců po přechodu na veganskou stravu jsem nad tím musela trochu přemýšlet, ale rozhodně si nic složitě nepočítám a necítím se tím nijak omezena. Samozřejmě si musím hlídat vitamín B12, což by mimochodem měli dělat i masožrouti.

Když jsme u toho veganství, tak jsem si vzpomněl, že když jsme s tebou natáčeli druhou sérii Síly soucitu, tak mě zaujalo jakou máš na ruce kérku. Tehdy si nám o ní pověděla, můžeš o ní říct také čtenářům? 

Mám na ruce takové jednoduché siluety zvířat, kolem ruky v jedné řadě černou barvou a v jedné řadě zelenou barvou. Mám tam krávu, prase, slepici a další zvířata zneužívaná v živočišném průmyslu. Ta černá řada je na připomínku všech zvířat, která kvůli mně zemřela, protože jsem dříve jedla maso. Tak trochu upomínka na to, že i já jsem byla tam, kde je většina lidí dnes. No, a ta druhá, zelená řada, je naopak pozitivní připomínka toho, že kvůli mému stravování už žádná zvířata netrpí. 

Tento rozhovor si bude možná číst někdo, kdo jí maso a živočišné produkty. Chtěla bys čtenáři přiblížit, proč jsi veganka?

Primárně se nechci podílet na utrpení a smrti zvířat tím, že bych byla jako konzument podporovatelem a důvodem existence živočišného průmyslu. Pro mě je být vegankou v základu o svobodě a respektu. Nikdo jiný mě nevlastní a já nevlastním nikoho jiného. Nikdo jiný se mnou nemůže nakládat jako s věcí bez ohledu na mou vůli a já nemohu nakládat s nikým jiným. Když vyžaduji respekt k mé svobodě, musím respektovat stejně i svobodu jiných. To vše platí jak pro lidi, tak pro zvířata, neexistuje žádný důvod, proč zde dělat jakoukoliv dělící čáru. Když máte možnost žít tak, aby kvůli vám netrpěla zvířata, proč si ji nevybrat?

Magdalenu najdete mimojiné na Instagramu nebo facebooku. Rozhovor vedl jeden z autorů Síly soucitu, Jakub Maceja.